Rakouské dějiny v kostce – rychlý přehled

Dějiny Rakouska

Dějiny Rakouska jsou, obdobně jako dějiny většiny evropských zemí, plné změn a zvratů. Přesto se napříč staletími utvrzovaly jednotlivé elementy rakouského charakteru. Především sklon k požitkům, kráse, kultivovanosti tu působil jako stabilní hnací síla.

Pravěk a starověk

Již ve starší době kamenné (zhruba do roku 8.000 př.n.l.) je území dnešního Rakouska, úrodné údolí Dunaje a alpská údolí, osídleno. V období keltském (800 až 400 př.n.l.) vzniká první království zvané Noricum, jehož sídla bohatla zejména z těžby soli a obchody s touto komoditou. Archeologické nálezy v Hallstattu, kde v tamním muzeu je možno podniknout cestu proti proudu času, která vás zavede hluboko do minulosti, daly této epoše jméno: doba Hallstattská.

Kolem počátku našeho letopočtu dobyli velkou část území Římané, kteří vybudovali města a silnice. Nejvýznamnější římské sídlo v Rakousku, Carnuntum (hlavní město římské provincie Horní Panonie, ležící v dnešním Dolním Rakousku) vzkvétá a stává se dokonce císařským městem. Ještě dnes je zde možno obdivovat impozantní archeologický park s muzeem a amfiteátrem.

Od Ostarrichi po Österreich

Na počátku stěhování národů římský vliv v podunajských zemích slábne. Od 6. století osídlují zemi Bavoři. Aby zastavil další pronikání Slovanů a Avarů, zřizuje francký panovník Karel Veliký kolem roku 800 n.l. pohraniční marku na území dnešního Dolního Rakouska. V 10. století vzniká markrabství východně od Enže, které podléhá vévodovi bavorskému, a je dáno lénem Leopoldovi z dynastie Babenberků. V této době (996) se poprvé v listině objevuje název "Ostarrichi", který se později mění na "Österreich", tedy Rakousko.

Babenberkové: zakladatelé Rakouska

Babenberkové nejprve učinili svým sídlem Pöchlarn a později Melk v půvabném wachauském údolí Dunaje. Země je osídlována, zakládají se kláštery (např. Klosterneuburg). V první polovině 12. století, za vlády Jindřicha Jasomirgotta se Rakousko stává vévodstvím, Vídeň pak sídelním městem.

Počátky panovaní Habsburků

Habsburkové

O více než 100 let později nastupuje vládu král Rudolf I. – jako první panovník z habsburské dynastie, která od té doby po téměř 650 let řídí osudy země. Centrem říše se stává vídeňský hrad Hofburg, jehož muzea (Klenotnice, muzeum Sisi) nám dnes vyprávějí o životě a skutcích panovnického domu.

Za vlády Habsburků se z Rakouska postupně stává velmoc, roku 1452 za vlády Friedricha III. se země stává císařstvím. Obratnou sňatkovou politikou si Habsburkové zajišťují v 15. století vliv ve Francii a stávají se dokonce králi španělskými a jeho právě tehdy založených zámořských kolonií.

Války s Turky

Velkou výzvu představují v 16. století z východu pronikající Turci. Roku 1529 obléhá osmanské vojsko neúspěšně Vídeň. Vetřelci sice odtáhnou, ale v příštích 150 letech zůstávají stálou hrozbou. Roku 1683 stojí Turci opět před branami města. Znovu jsou však zahnáni a následně vojsky, pod vedením vojevůdců jako byl Evžen Savojský, vytlačeni zpět až za Bělehrad.

Baroko

Osvobození od nebezpečí tureckého vpádu je zároveň signálem pro do té doby netušený rozkvět umění a kultury: vznikají fascinující stavby jako pozoruhodný zámek Schönbrunn (dnes součást světového kulturního dědictví) nebo salcburský dóm, stavitelé Johann Fischer z Erlachu, Lukas von Hildebrandt a Jakob Prandtauer, stejně jako Daniel Gran, Paul Troger a Franz Anton Maulbertsch vytvářejí vynikající díla. Za vlády císařovny Marie Terezie (1717-1780) jsou zahájeny rozsáhlé reformy ve všech oblastech státní správy, které pak pokračují za vlády jejího syna, císaře Josefa II. (1741-1790), osvíceného liberálního panovníka.

Od biedermeieru k secesi

Francouzská revoluce 1789 a následné uchvácení moci Napoleonem změní mnohé: Rakousko je vtaženo do napoleonských válek a v letech 1814/15 jako hostitel Vídeňského kongresu spolupůsobí při vytváření nového mocenského uspořádání Evropy. Šoku, který revoluce způsobila evropským panovnickým domům, se v Rakousku postaví císař František I a jeho státní kancléř Metternich omezením občanských svobod a zavedením cenzury. Proto se mešťanstvo uchyluje do soukromí svých čtyř stěn: nastává období biedermeieru. Místem společenského setkávání se stávají salony – je pěstováno umění. Pozornost budí malíři, jako například Georg Waldmüller a Friedrich Gauermann, skladatel Franz Schubert a básníci Adalbert Stifter, Ferdinand Raimund či Franz Grillparzer.

Na konci této epochy číhá opět revoluce: roku 1848 se občané vzbouří, vládu přebírá císař František Josef I. Spolu se svou chotí Alžbětou, legendární "Sisi", až do dnešních dnů stále vytváří obraz rakouského císařství. Své sídelní město Vídeň učiní, díky skvostným stavebním dílům, významnou středoevropskou metropolí a centrem obrovského mnohonárodního státu, který zahrnuje také Maďarsko a severní Itálii a táhne se až hluboko do jihovýchodní Evropy.

Král valčíku Johann Strauss slaví úspěchy po celém světě. Sigmund Freud rozvíjí psychoanalýzu. Okolo roku 1900 vytváří Vídeňská secese jedinečná díla. Malíři Gustav Klimt a Egon Schiele, právě tak jako architekti Otto Wagner a Adolf Loos zanechávají nesmazatelnou stopu svých tvůrčích činů. Procházka po vídeňské okružní třídě Ringstrasse, návštěva v muzeu Sisi, Sigmunda Freuda či v Rakouské galerii Belvedere zprostředkuje obšírné svědectví o této epoše.

20. století 

Pohnuté doby

Napětí v mnohonárodnostním státě vrcholí roku 1914 vražedným atentátem na rakouského následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu, který se stává spouštěcím momentem první světové války. Císař František Josef umírá roku 1916 a na konci války roku 1918 se Rakousko stává republikou.

Velmi těžká hospodářská situace a politické spory mezi křesťansko-sociálním a sociálnědemokratickým táborem se stávají znamením doby a v únoru 1934 situace dospěje až k občanské válce. Květnovou ústavou z roku 1934 zřizuje spolkový kancléř Engelbert Dollfuss autoritářský stavovský stát. V červenci téhož roku provedou rakouští nacionální socialisté pokus o převrat, který je sice odražen, je však při něm zavražděn spolkový kancléř Dolfuss.

12. března 1938 napochodují do Rakouska německá vojska a připojí zemi jako „Východní marku" do nacistické Německé říše Adolfa Hitlera. Po skončení druhé světové války roku 1945 je sice Rakousko obnoveno jako republika, zůstává však ještě celé desetiletí obsazeno vítěznými spojeneckými mocnostmi Velkou Británií, Francií, USA a Sovětským svazem.

Do 21. století

Podpisem Státní smlouvy mezi spojenci a Rakouskem 15. května 1955 a vyhlášením "trvalé neutrality" získává Rakousko opět nezávislost. Alpská republika ležící přímo u „železné opony“na hranicích s východním blokem si rychle získává pověst spojnice mezi východem a západem. 

Poskytne azyl uprchlíkům po maďarském povstání 1956 a Pražském jaru 1968, brzy se stává sídlem mezinárodních organizací (OSN, OPEC) a hostitelem významných konferencí a setkání na nejvyšší úrovni. Železná opona se hroutí na přelomu let 1989/90, roku 1995 se Rakousko stává členem Evropské unie.